Před více než rokem jsme začali připravovat připomenutí událostí, které poznamenaly život celých generací. Ať už bereme události na Bílé hoře jako vítězství nebo prohru je jisté, že pro řadu rodin znamenala Bílá hora ztrátu někoho blízkého, někoho, koho měli rádi, někoho kdo je miloval. Nenašel se nikdo, koho by se následující události nějakým způsobem nedotkly. Lidé přicházeli o majetek, o naději a možná i o iluze. A to jak vítězové, tak poražení.
Před rokem jsme ani nepřemýšleli o tom, že i my si budeme muset klást základní otázky o našich hodnotách a letos, po roce života s jedním nepatrným virem, se musíme, chtě nechtě ptát, zda jistota kulturnosti Evropy je opravdu jistotou, nebo jen jakousi iluzí, o kterou právě teď přicházíme.
Koncerty, které připravil sbor Kolegium pro duchovní hudbu Klatovy a orchestr Consortium musicum, a které odehraje jen orchestr, protože sbor nemá možnost se zapojit, chtějí všem říct, že v nás tyto iluze a naděje stále ještě jsou.
